Všem bratřím a sestrám
Koinonie Jan Křtitel
Kristus vstal z mrtvých!
„Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.“
(Řím 8,25)
Milá sestro, milý bratře,
advent je čas věnovaný očekávání Ježíšova narození. Vánoce jsou svátky události, která se skutečně stala o něco víc než před dvěma tisíci lety v odlehlém koutku římského impéria a uprostřed malého národa s prastarou historií: v Izraeli. Tento lid, více než kterýkoli jiný, nás učí, jak je čas důležitý, a v důsledku toho vlastně i to, jaký význam má čekání.
Prorocké slovo vzešlé z Pánova srdce máme přijmout a střežit v čase, a stejně jako semeno v půdě, když odumře – tj. když se zdá, že se nic neděje – a když až následně vidíme, že roste nová rostlina či strom, stejným způsobem i prorocké slovo prochází jakýmsi „mrtvým bodem“, kdy se zdá prázdné a neplodné. Tento mrtvý bod v případě izraelského národa trval staletí.
Pro čas, který stojí mezi příslibem a jeho naplněním, je charakteristická bezpodmínečná důvěra v Toho, jenž onen příslib dal. Nejzářivější příklad máme v našem otci Abrahámovi, který věděl, co opouští, ale nevěděl, co ho čeká, a den po dni se nechával vést a motivovat Hospodinovým hlasem, a to proto, že „upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh“ (Žid 11,10).
Milovaní, v této vývojové fázi jsme očišťováni od našeho sklonu zaujímat Pánovo místo, abychom uskutečňovali svoje plány podle našeho úhlu pohledu a chápání reality. To se přihodilo i Abrahámovi, když přistoupil na návrh své manželky Sáry, aby měl dítě z její otrokyně.
Je vskutku vlastní právě této době hledat alternativy k Pánovu působení skrze odpovědi a řešení „ještě nevyřešených“ problémů, doprovázených předsudky, rozmrzelostí a tlacháním: postoje odporující duchu společenství.
Vybízím vás tedy, abyste se nevyhýbali tomuto čekání a abyste ho prožívali v plném společenství s Pánem a mezi sebou, a to s obnoveným nadšením a vědomím, že Ježíš zůstává věrný a navzdory našim nedostatkům naplní to, co On nazývá v proroctví o Camparmu „moje slavné dílo“.
Jedině zůstaneme-li jednotní a vytrvalí, budeme moci rozpoznat Pánovu přítomnost a Jeho dílo v nás a mezi námi. Ať Ježíš nemusí říkat i nám to, co pravil obrácen ke svatému městu Jeruzalému: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím… poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil“ (srov. Lk 19,42.44).
Kéž nás Pán o letošních Vánocích v jednotě s obnovenou synodální atmosférou univerzální církve navštíví a daruje nám nový zápal pro evangelizaci a nová povolání, dá i pokročit vpřed na poli formace a strukturalizace, a především ať obnoví naše přátelství a naše rodinné vztahy.
S důvěrou, že nás Ježíš svým narozením znovu překvapí, Tě srdečně zdravím a přeji Ti pokojný čas očekávání a štědré Vánoce.
Even Sapir, 25. listopadu 2021
p. Giuseppe De Nardi
generální pastýř
