23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B)
Neděle 8. září 2024
Mk 7,31–37
„Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: ‚Effatha,‘ což znamená ‚otevři se!‘ I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně.“
(Mk 7,32–35)
Ježíšova pověst měla dopad i na pohany a v tomto příběhu čteme, že Ježíš úmyslně míří na území Dekapole – doslova „území deseti měst“ –, kde žilo převážně řecky mluvící obyvatelstvo s vlastní správou pod římskou kontrolou.
Zde je k Ježíši přiveden hluchý, špatně mluvící muž; tedy někdo, kdo se vyjadřuje s obtížemi, kdo není schopen dobře artikulovat. V pokračování příběhu jsou popsána gesta, která Ježíš činí při uzdravování tohoto člověka: vkládá prsty do uší a slinou se dotýká jazyka nemocného. Slinám skutečně byly běžně připisovány léčebné schopnosti. Ježíš tento rituál provádí zaníceně, což vidíme na tom, že „vzhlédne k nebi“ – totéž gesto dělá při rozmnožení chlebů a ryb – a „povzdechne, zasténá“, aby pak vyslovil ono známé: „Effatha!“, tedy: „Otevři se!“
Okamžitě „otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně“. Mezi tím, být hluchoněmý, a šťastným koncem uzdravení je úvodní gesto zásadního významu: „Vzal ho stranou od zástupu.“ Toto je nejdůležitější okamžik k tomu, abychom byli uzdraveni, abychom mluvili „správně“ – příslovce, které má v řečtině význam spíše „jasně“.
I pro nás je rozhodující jít stranou od zástupu, z našeho malého světa, z našich jistot, z hluchoty, kde se nám už nedaří slyšet Mistrův hlas. Věnujme nějaký čas tomu, abychom byli v Ježíšově přítomnosti, tváří v tvář s Ním. To je první krok, na kterém závisí vše ostatní! Potom nám Pán dá zaslechnout Jeho slovo, dotkne se nás a učiní to, že z našeho jazyka bude vycházet očištěná řeč, nejen správná, ale také jasná.
P. Giuseppe
