13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B)
Neděle 30. června 2024
Mk 5,21–43
„Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám a úpěnlivě ho prosil: ‚Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!‘ Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj. […] Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: ‚Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?‘ Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: ‚Neboj se, jen věř!‘“
(Mk 5,22–24.35–36)
Jairos je jméno hebrejského původu (Ya’ir), které znamená „dává zazářit“. V případě dotyčné osoby, jak uvidíme, září víra.
Jairos se ocitá v zoufalé situaci: jeho dcera je na pokraji smrti! Je zvláštní pozorovat, jak se neomezuje na sdělení dramatu, ale jako dobrý organizátor sám Ježíšovi říká, co má dělat. Již tento postoj svědčí o Jairově víře. Ale pak – jako šíp, který víru tohoto muže podlamuje – náhle dorazí srdcervoucí zpráva o smrti dívenky. Zemřela, s tím už se nedá nic dělat! Kdyby Ježíš přišel dříve, možná…, ale teď! To jsou typické projevy rezignace, což je postoj odporující víře. Jak příběh pokračuje, setkáváme se s drobným slovem – sestávajícím z pouhých tří písmen, ale se silnou syntaktickou váhou –, které tento stav malomyslnosti převrátí naruby. „ALE Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: ‚Neboj se, jen věř!‘ “ Ježíš chce i tváří v tvář dívčině smrti udržet Jaira ve vzácném rozměru víry, jaká je zřídkakdy k vidění. Proto ho povzbuzuje dvěma imperativy: „neboj se“, „jen věř“, nebo lépe „nadále věř!“. Víra je nepostradatelným výchozím bodem pro získání milosti od Pána. Kdo váhá – říká Jakub ve svém listě –, ať si nemyslí, že může od Boha něco dostat (viz Jk 1,6–7). Víra, kterou dostane, je vytrvalá víra, která neustupuje, stejně jako víra Jaira, který dělá čest svému jménu: ten, kdo dává zazářit!
P. Giuseppe
