VĚRNOST… proč?

Vzpomínám na 15. srpen 2002, náš první den po přestěhování do Noweho Radzice, prvního domu – oázy v Polsku. Po třech letech modliteb s Pánovým slovem jsme vstoupili do vlastního podle zaslíbení: „…Vám ji dám do vlastnictví, zemi oplývající mlékem a medem“ (Lv 20,24). A tak se i stalo, dokonce doslova, protože nám tehdy sousedé nosili kravské mléko a spoustu medu! Pán nám projevoval věrnost a od toho dne slavíme každý rok 15. srpna v polském Radzici Svátek věrnosti Páně, který se pro nás nyní stal i svátkem věrnosti bratří, přátel.

Bůh je věrný – ON PRVNÍ byl a zůstává věrný tomu, co přislíbil, totiž své smlouvě s člověkem až do smrti a Svého vzkříšení. A Pánovu věrnost nelze oddělit od věrnosti bratří, manželů a přátel. Protože naše věrnost je odpovědí na lásku, vždy prochází konkrétností každodenního života a musí být prožívána v malých, uskutečnitelných krůčcích. V Koinonii máme dané závazky, které nás charakterizují a které napomáhají růstu v povolání, jako např. osobní modlitba, formační a evangelizační setkání, bohoslužby, služby a desátek. Jen tak můžeme zůstat věrní, vytrváme-li každý den. Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké (Lk 16,10).

Autentická odpověď na lásku nabývá konkrétní podoby v nasazení, které vyjadřuje mých 100%, tedy CHCI DÁT VŠE; bez ohledu na svůj životní stav, ale samozřejmě v souladu s ním. Je to přesně to, co udržuje „ano“ Jemu a ostatním při životě – konkrétní závazek. Stále platí to, co napsal Jan: „Kdo nemiluje toho, koho vidí, nemůže milovat Toho, koho nevidí“ (srov. 1Jan 4,20).

Tato láska, aby byla „čitelná“, potřebuje skutky, rozhodnutí, volby. A stane se něčím možným, zůstaneme-li Pánu nablízku, přimknuti k Jeho Slovu, budeme-li pevně držet ruku našeho bratra, sestry, přítele, manželského partnera; tak budeme moci skutečně postupovat vpřed k našemu cíli s odvahou a radikálností po cestě, kterou On již otevřel.

Zdá se, že dnes je z různých důvodů stále obtížnější dodržet slovo jako vážný závazek – protože se mění lidé, okolnosti, svět… Přesto právě DNES tak důrazně zní slova Pavla z Tarsu: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé“ (Řím 12,2).

Zůstaň věrný, počínaje každodenními maličkostmi, krok za krokem, abys dobýval stále vyšší vrcholy, žil dobře své povolání a poslání a vnášel do tohoto světa svědectví lásky a důvěry, a to až do konce.

Iwona Sułek