KOMENTÁŘ K EVANGELIU – SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (B)
Neděle 31. března 2024
J 20,1–9
„První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: ‚Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.‘ Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.“
(J 20,1–9)
Jeden aspekt, který je při čtení příběhu o Ježíšově vzkříšení zarážející, je ten, že tuto událost nikdo neočekával, dokonce ani ti, kdo mu byli nejblíže! Před svítáním spěchá Magdalena k hrobu svého milovaného Mistra, aby ho znovu viděla, ať už je v jakémkoliv stavu. Když dorazí, je překvapená: velký kámen je pryč! Okamžitě běží upozornit Petra a Jana a ti také spěchají k hrobu. Milovaný učedník běží rychleji, ale když dorazí na místo, zastaví se a čeká, až přijde Petr. Až když Petr vstoupí do hrobky, Jan ho následuje. Jeden krásný tradiční výklad vidí v postavě Jana charisma a v postavě Petra instituci. Charisma přichází okamžitě, skrze intuici, skrze inspiraci, skrze nadšení; ale pak se zastaví a čeká, až dorazí instituce. Charisma a instituce jsou dvě skutečnosti, které tvoří mystické tělo, jejich spolupráce a vzájemné přijímání jsou zásadní, vytvářejí jednotu, dávají tělu harmonii a umožňují mu růst.
Co nacházejí ti dva učedníci v hrobě? Látky, do nichž byl Ježíš zabalen, i rubáš zůstaly na svém místě, Ježíš jimi prostoupil v tajemném a nečekaném okamžiku svého vzkříšení. Kristus vstal z mrtvých! Není v hrobě, poslední slovo neměl hřích ani smrt, ale ŽIVOT. Bůh učinil Ježíše hříchem k našemu prospěchu (srov. 2K 5,21) a pak ho vzkřísil. Ježíš nám říká: „Já jsem ten Živý, byl jsem mrtev, ale nyní žiji navěky.“ (srov. Zj 1,18)
Ježíš vítězí a my skrze víru a přátelství s Ním v modlitbě vstupujeme do této dimenze vítězství a vzkříšení pro naše životy. Ježíš nám otevírá perspektivu věčného života a života v hojnosti!
P. Giuseppe
