27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A)
Neděle 8. října 2023
Mt 21,33-43
„Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům? Řekli mu: ‚Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.‘ Ježíš jim řekl: ‚Což jste nikdy nečetli v Písmech: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích? Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.‘“
(Mt 21,40-43)
Smutný a nepravděpodobný příběh podobenství o vinařích-vrazích, o střetu mezi dobrem a zlem, mezi důvěrou, která nemá hranic, a neukojitelnou chamtivostí, která se nezastaví před ničím.
Dialog mezi Ježíšem a jeho posluchači končí větou o předání: „Vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“
Je ovšem důležité zdůraznit, že těmi, kdo jsou nahrazeni, jsou vinaři, kteří pracují na vinici, nikoli vinice samotná, kterou je podle Izajáše 5 dům Izraele. Neexistuje tedy žádná teologie náhrady, jejich povolání zůstává nezměněno, protože „Boží dary a povolání jsou neodvolatelné“ (Ř 11,29).
Z textu totiž vyplývá, že ji neobdělávali, jak bylo jejich povinností, a jediným jejich zájmem bylo přivlastnění si vinice na úkor majitele.
V této alegorii vidíme dějiny vyvoleného národa, který po staletí pronásledoval služebníky Páně, tedy proroky – poslané právě proto, aby volali lid ke spravedlnosti a dodržování Zákona –, a jako posledního Jeho Syna.
Z tohoto podobenství čerpáme výstrahu i pro každého z nás, kdo se hlásíme ke křesťanství: místo toho, abychom se cítili privilegovaní a poctěni službou na Pánově vinici, můžeme podlehnout rozšířenému pokušení se jí zmocnit, necítit se neužitečnými služebníky, ale pány – našeho života, našeho těla, těch, kteří jsou s námi…
Kéž z našeho srdce stále stoupá k Pánu modlitba: „Zachovej ve mně milost, že budu sám sebe uznávat za neužitečného služebníka; kéž nikdy nesoupeřím s tebou, jenž jsi Syn, protože skrze tebe dostávám velké dědictví synovství!“
P. Giuseppe
