16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A)

Neděle 23. července 2023
Mt 13,24-43

„Ježíš předložil zástupům toto podobenství: Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: ,Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ,To udělal nepřítel.‘ A služebníci mu řekli: ,Máme jít a sesbírat ho?‘ On však řekl: ,Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“
(Mt 13,24-43)

Evangelista Matouš nám ve 13. kapitole přináší Ježíšovo podobenství, které se nenachází v žádném jiném evangeliu. Hovoří se tu o poli. Syn člověka prochází a zasévá dobré semeno. O něco později projde jeho nepřítel, ďábel, a zaseje svoje semeno: koukol. Vědecký název této rostliny je Lolium temulentum. Je to travina, plevel obilovin; podobá se pšenici a roste s ní současně, dosahuje stejné výšky. Jeho zrna jsou však černá a jedovatá. Řecké pojmenování koukolu (zizanion) pravděpodobně pochází z hebrejštiny (zun, zuním), z kořene zna, „prostituce“. A skutečně, plevel i žena, která se provinila prostitucí, sdílely stejný osud: upálení! (Gn 38,24; Lv 21,9)

Pole představuje křesťanskou komunitu, ve které narážíme na dvě skutečnosti: dobré semeno a špatné semeno; skutečnosti, které se nacházejí v samotných srdcích věřících.

Když si služebníci všimnou na poli plevele, jdou za hospodářem požádat o vysvětlení; ale už je pozdě. Měli být ve střehu dříve, neupadnout do spánku… Spánek naznačuje duchovní polevení, „snížení pozornosti“. Většinou nastává, když se člověk přestává modlit, protože v modlitbě již „nepociťuje“ útěchu. Nepřítel vstupuje na pole za přesně daných okolností: když všichni spí; a my si bohužel teprve poté uvědomíme, že tudy prošel!

Reakce služebníků je typicky lidská: chtít okamžitě zjednat pořádek. Rádi bychom z nás vymýtili zlo, a z ostatních především. Ale hospodář, Pán, má jinou strategii: „Nechte obojí spolu růst až do sklizně.“ Jinými slovy: buďte trpěliví a milosrdní, aniž byste chtěli předjímat soudy, zvláště vůči druhým! Soud nastane, ale dnes je čas milosrdenství a odpuštění. Pán nás vyzývá k trpělivosti a chce nás naučit přijímat Jeho odpuštění a následně být průtočištěm odpuštění pro druhé.

P. Giuseppe