14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A)

Neděle 9. července 2023
Mt 11,25-30

„Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“
(Mt 11,28-30)

Matoušovo evangelium jako jediné předkládá zvláštní výzvu, kterou se Ježíš obrací na ty, kdo jsou unaveni a obtíženi: jít k Němu a vzít na sebe jeho jho. Slovo „jho“ nenajdeme v evangeliích nikde jinde, označuje tvarovanou dřevěnou pomůcku nasazovanou na krk zvířatům k tomu, aby se podřídila práci ve dvojici. V Bibli se používá hlavně obrazně, k označení útlaku otroctví, a to jak ve Starém, tak v Novém zákoně. Například Petr v souvislosti s takzvaným prvním koncilem, na kterém se sešli apoštolové a starší, aby rozhodli, jak přistupovat k Mojžíšovu zákonu, uvádí: „Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky jho, které nemohli unést ani naši otcové, ani my!“ (srov. Sk 15,10) Je zřejmé, že se jedná o jho Zákona. Petr navazuje tím, že všichni, židé i pohané, jsou spaseni milostí Ježíše Krista.

Ježíš nás zve, abychom na sebe vzali jeho jho, které netlačí a a netíží. Z výrazu pro jho (řecky zugòs) přidáním předpony sun– (tj. s-) vzniká výraz suzugos: což také znamená manžel/manželka. Manželé tudíž nesou stejné jho, chodí stejnou rychlostí, jsou vždy spolu: je to jho manželského přátelství.

Ježíš nám tedy nabízí SVOJE jho. Dobře ví, že člověk podléhá různým jhům: mentalitě světa, sobectví, hříchu… Ježíš nás znovu zve a nutí nás, abychom se rozhodli (osobně, nikoli podle tradice!): „buď se mnou, nebo proti mně“ (srov. Mt 12,30); buď jeho jho lásky, které je založeno na svobodě, nebo to, které plodí otroctví; buď těsná brána (Mt 7,13), kterou je On sám, nebo ta široká, kterou je vše ostatní. Neseme-li jeho jho, spolu s Ním, stáváme se jeho „partnery“ a žijeme realitu zákona lásky, který „v nás působí, že chceme i konáme podle jeho dobrotivého plánu“ (srov. Flp 2,13). Nejsme sami, kdo nese tíhu, naopak je to Ježíš, kdo ji nese, a jedině Jeho jho je zdrojem štěstí. To, že Pánovo jho je příjemné, dobře pochopil František z Assisi, když řekl: „Dáváním člověk dostává; odpuštěním se mu dostává odpuštění; smrtí je vzkříšen k věčnému životu!“

P. Giuseppe