NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ (A)

Čtvrtek 18. května 2023 / Neděle 21. května 2023
Mt 28,16–20

„Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: ‚Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.‘“
(Mt 28,16–20)

V Matoušově evangeliu je kromě Olivové hory pouze jedna další hora, která je označována jako jedinečná. Je to „ona“ hora u Galilejského jezera, známá Ježíšově komunitě, na kterou se Mistr uchyloval k modlitbě (14,23) a kde přijímal zástupy a uzdravoval nemocné (15,29); je to ta samá hora, na které Ježíš pronesl slavné horské kázání, neboli hora Blahoslavenství. Vyprávění evangelisty Matouše končí návratem právě do této oblasti, kde Pán zahájil své veřejné působení.

Učedníci jsou zmatení, jejich Mistr byl ukřižován a podle svědectví žen po třech dnech vstal z mrtvých. Nacházejí se na místě, které Ježíš určil, a jak bylo předpovězeno, vidí ho a klanějí se mu. AVŠAK: učedníci pochybují… Přitom ho viděli, jak ženy oznámily! Skutečnost, že se mu klanějí, znamená, že ho uznávají za Zmrtvýchvstalého a za Pána; nevíme, jaká je povaha jejich pochybností, ale zde použité sloveso je totéž, které (v Novém zákoně) nacházíme také a pouze v příběhu o tom, jak Ježíš kráčí po vodě a učedníci ho mylně považují za přízrak. Petr se snaží jít k němu, vzhledem k silnému větru však dostává strach a začíná tonout. Ježíš ho uchopí a řekne mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ (Mt 14,31) Petrova pochybnost se netýká Zmrtvýchvstalého, ale spíše jeho samotného, jeho schopností a možností.

Ježíš si po svém zmrtvýchvstání uvědomuje vnitřní rozpoložení učedníků, kteří si musejí zvyknout na jiný vztah s Ním, a nekárá je za jejich pochyby, ale vysílá je: Jděte!

Nejlepší strategií, jak překonat své pochybnosti a obavy, není zastavit se a přemítat o nich, ale vyjít ven, otevřít se, přijmout, že jsme závislí na Něm, a ne na svých schopnostech. Nemůžeme čekat na to, až budeme „připraveni“ vyjít, ale prostě se musíme vydat na cestu, vstoupit do důvěrnosti s Tím, který přislíbil: Já jsem s vámi po všechny dny.

Už na této zemi můžeme zažívat blaženost navzdory všemu, co nám schází; vždyť ON je s námi!
Quien a Dios tiene nada le falta: sólo Dios basta. (sv. Terezie z Avily) [Kdo má Boha, tomu nic nechybí: Bůh sám stačí.]

P. Giuseppe