5. NEDĚLE POSTNÍ (A)

Neděle 26. března 2023
J 11,1–45 [kratší verze: 11,3–7.17.20.27.33b–45]

Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“
(J 11,38-44)

Když Ježíš, pobývající v údolí Jordánu, obdrží zprávu o nemoci svého přítele Lazara, zdrží se několik dní, než ho odejde navštívit do Betánie u jeruzalémských bran. Když dorazí, Lazar je již mrtvý, čtyři dny v hrobě.

Svatý Augustin ve svém komentáři k 11. kapitole Janova evangelia zkoumá tři případy vzkříšení mrtvých popsané v evangeliích: dceru představeného synagogy, která byla ještě doma (Mk 5,41–42), syna naimské vdovy, kterého nesli do hrobu (Lk 7,14–15), a nakonec Lazara, již čtyři dny pohřbeného. Porovnává tyto tři smrti se třemi různými stupni závažnosti hříšného stavu. Lazarův případ je viděn jako smrt duše a pouta hříchu, se kterými hříšník již nemůže nic udělat, protože je nyní svázán a pohřben; nemůže se z této situace dostat, leda nadpřirozeným zásahem.

Uznejme, že i my někdy zažíváme vztahy a situace, ve kterých cítíme pach nevěry, zrady, nespravedlnosti… a které se mohou stát nesnesitelnými. Typicky lidská reakce nás vede k tomu, abychom řekli: Dost, už to nevydržím! Přiklopím to kamenem, abych ten stav či vztah uzavřel a už nikdy necítil jeho zápach!

Ale Ježíš přichází, aby převrátil naši „Betánii“, která je podle významu toho slova „domem chudoby“: kde je stav hříchu, tam je chudoba! Přikazuje odstranit kámen, což je první krok k tomu, aby bylo možné vidět vzkříšení.

Co dělat potom? Věřit ze všech sil, že Ježíš může a chce tyto situace změnit, že může učinit změnu i ve stavu chronického hříchu, že může vzkřísit vztahy, protože on sám je vzkříšení a život. Nepřiklápějme tedy nic kamenem, nepřestávejme doufat a modlit se. A pokud jsme ho již umístili, odstraňme ho podle Mistrova příkazu a modleme se: Situace, vztahu…, vstaň znovu ve jménu Ježíše!

P. Giuseppe