Všem bratřím a sestrám
Koinonie Jan Křtitel

Kristus vstal z mrtvých!

Milá sestro, milý bratře,

co je jedním slovem základní dar, který Ti Ježíš dal? Spontánní a teologicky korektní odpověď zní: spása. Chceme-li však odpovědět osobně a hlouběji, můžeme se odkázat na Ježíšovu programovou řeč o jeho službě spásy. Ježíš hlásá naplnění textu proroka Izajáše ohledně propuštění zajatců a svobody zdeptaným (srov. L 4,18-19).

Řecký termín, který je v základu „osvobození“ a „svobody“ je slovo afesis, vyskytující se v Bibli mnohokrát, ale ne vždy vykládané pojmem „svoboda“. Ve většině případů se to překládá jako „odpuštění“. To ukazuje na shodu mezi odpuštěním a evangelijní svobodou: Ježíš nás osvobozuje skrze odpuštění hříchů. Evangelijní svoboda je vnitřní podmínkou, která nám umožňuje držet se Božího plánu a Jeho vůle. Když byly synové Izraele otroky v Egyptě, Bůh prostřednictvím Mojžíše přikázal faraonovi, aby nechal lid odejít, a také vysvětlil účel: „…aby mi sloužil!“ (Ex 7,26). Být „svobodní“ tedy znamená „svobodní sloužit Pánu“, to znamená přilnout k plánu, který pro nás má, tj. milovat Ho.

Vrátíme-li se k úvodní otázce, božské odpuštění je výchozím bodem plánu spásy. Z odpuštění pramení svoboda a svoboda je předpokladem lásky. Je krásné vidět, jak Pán, pobízen našimi nevěrnostmi, „vytváří“ odpuštění, aby navázal a znovu nastolil vztah se svými tvory, vztah, který je z naší strany vztahem synovství.

Jaké jsou předpoklady pro to, abychom mohli přijmout Pánovo odpuštění? Jednoduché: uznat, že potřebujeme odpuštění a prosit o něj! Tyto dvě podmínky jsou již samy o sobě darem Ducha svatého. Z tohoto důvodu je důležité, aby si křesťan udělal čas na introspekci, tj. nahlédl do sebe a nechal se vést a osvítit Duchem v tomto sebepoznání.

Existuje tedy vertikální rozměr, který se týká odpuštění (mezi Bohem a námi), ale existuje i horizontální rozměr, rozměr vztahu k druhým. Každý z nás je povolán k tomu, aby se stal potrubím odpuštění, aby uvolnil řetězy rozmrzelosti, zášti či dokonce nenávisti. Jak bychom si mohli nepřipomenout Ježíšovu odpověď Petrovi? Neříkám ti, abys odpustil sedmkrát, ale bratrovi odpustíš „až sedmasedmdesátkrát“ (srov. Mt 18,22).

Milovaní, bohužel ani v kontextu komunity nechybí svědectví o uzavřenosti, resentimentu a zášti ve vztazích mezi bratry a sestrami. Týká se to také ctnostných lidí, tzn. lidí, kteří jsou věrní modlitbě a komunitním závazkům, avšak nerostou v tom, co je vlastní a charakteristické křesťanství, totiž v odpuštění. Využijme tedy tohoto času milosti, doby postní, abychom se mohli uzdravit a osvobodit Pánovým odpuštěním. Nechejme se přesvědčit o všem, co nám překáží ve vztahu s Ním a co nás, málo či hodně, drží v zajetí a uzavření do sebe. Nechme si v tom pomoci zdrženlivostí, posty a odříkáním, ale především znovunalezenou touhou být v Ježíšově přítomnosti a obnovit naše přátelství s Ním modlitbou; přitom mějme na paměti, že půst, který se líbí Pánu, spočívá v „rozevření okovů svévole, rozvázání jha a propuštění na svobodu utlačených“ (srov. Iz 58,6). Když odpouštíme, osvobozujeme své srdce i srdce svého bratra; otevíráme hroby, které tají znehodnocené vztahy, a umožňujeme jim, aby povstaly k novému životu. Rovněž se přitom podílíme na božském atributu nejlépe vyjadřujícím Boží srdce: na milosrdenství. Tím ovšem naplňujeme Ježíšův příkaz: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (L 6,36). Odpuštění je nejlepší způsob, jak vyjádřit svou vděčnost za odpuštění, kterého se nám dostalo.

S nadějí, že pro vás, pro vaše rodiny i pro celou Koinonii bude postní doba plodná, vám přeji radostné Velikonoce ve svobodě Vzkříšeného Pána.

Even Sapir, 15. února 2023

P. Giuseppe De Nardi
generální pastýř