3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A)
Neděle 22. ledna 2023
Mt 4,12–23
Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.‘ Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“
(Mt 4,12-17)
Povšimněme si, že Ježíš zahajuje své hlásání stejnými slovy jako Jan Křtitel: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Avšak jak se mění kazatel, mění se i důraz, který se zvěsti dává: u Jana Křtitele byl zásadní imperativ „obraťte se“; u Ježíše se důraz klade spíše na „neboť se přiblížilo nebeské království“. Nyní přišlo pravé světlo, je to světlo Mesiáše, který je mezi námi. Kde je tma, není krása, není jasno, není identita, není naplněný život, není radost, člověk neví, kam se ubírá… Ježíš osvítil svět skrze Slovo jako nikdo před Ním: tím, že vyslovil slova odpuštění, milosrdenství, služby, lásky, dokonce i vůči nepřátelům! Uzdravoval, projevoval soucit s nemocnými, trpícími, potřebnými…, především naplňoval podstatu svého poselství: pozvání zemřít sami sobě, své uzavřenosti a sobectví. Díky Jeho věrnosti může toto osvětlující světlo přebývat v nás, ve mně, v tobě… „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ (Jan 12,24)
Pravé obrácení spočívá v tom, že připustíme, že jsme temnota, a necháme se osvítit!
P. Giuseppe
