Všem bratřím a sestrám
Koinonie Jan Křtitel
Kristus vstal z mrtvých!
„Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!“ (Ž 133,1)
Milovaná sestro, milovaný bratře,
jubilejní rok, který slavíme, nás motivuje k zamyšlení nad velkým darem, jímž nás Pán obdařil: být součástí komunity přátel. Tato postní doba tedy nabývá zvláštního významu, jímž je opětovné osvojení si toho, oč nás připravil čas, vzdálenost a různé okolnosti v podobě ochlazení našich přátelských vztahů: znovuosvojení si našeho bytí Koinonií. Sám Ježíš řekl: nazval jsem vás přáteli (srov. J 15,15). Na tento dar přátelství jsme povinni odpovídat den za dnem.
Když jsem vstoupil do komunity v Camparmu, tak věta, která mě nejvíce zasáhla z úst otce Ricarda, byla tato: „Nikdo by se neměl považovat za dar pro druhé, ale spíše by měl každý považovat za dar toho druhého.“ Toto vybídnutí ve své jednoduchosti vyjadřuje podstatu naší cesty obrácení, která se neshoduje s tím, abychom se stali dobrými, oddanými, zbožnými a připravenými profesionály, tedy lidmi, kteří umějí dělat věci správně. Všechno jsou to jistě pozitivní vlastnosti, které jsou však marginálními nebo dokonce svým způsobem škodlivými, pokud nejsou v souladu s tím, co je podstatné: být darem pro druhého. Jinými slovy – spřátelit se.
Růst a šíření komunity jsou povzbuzujícími plody, které ukazují Pánovu dobrotu a věrnost vůči každému z nás a Jeho slavnému dílu. Zároveň se musíme vyvarovat nebezpečí, že otevřeme dveře pocitům pýchy, nárokování a nepostradatelnosti (jako by šlo hlavně o naše zásluhy) a sklouzneme tak do typické mentality světa. Sám Pán Ježíš, který nás štědře naplňuje svými dary a charismaty pro růst společenství, nás varuje, že od začátku až do konce své cesty se musíme považovat za služebníky neužitečné (srov. L 17,10).
Pokud si někdo vypěstuje jiné vědomí, totiž že se bude považovat za „užitečného služebníka“, musí vědět, že toto přesvědčení ho dříve nebo později přivede k tomu, že se ocitne mimo tělo komunity. Naší chloubou je zůstat bratry a sestrami bez ohledu na funkce nebo zodpovědnost, na „úspěchy“ nebo „nezdary“. Všechno ostatní jsou jen řeči.
Jan ve svém prvním listu říká: „Jestliže však chodíme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou“ (1J 1,7). Těmito slovy nám Duch naznačuje, že věrnost přátelství – kromě toho, že je darem – je zárukou našeho kráčení ve světle, transparentnosti a pravdě. Nenechme se oklamat ďáblem, který velmi dobře zná hodnotu a přesah našeho přátelství.
V tomto dějinném okamžiku, charakterizovaném zmatkem, nám stabilitu dává přítel; zůstat tedy navzdory všemu přáteli je hlavním prorockým znakem naší Koinonie.
Milá sestro a milý bratře, nechme se proto v tomto milostivém čase obrátit tím, že vstřícným, povzbudivým, láskyplným a upřímným jazykem znovu oslovíme bratra a sestru naší komunity, a to jak ty, s nimiž po léta sdílíme radost z cesty, tak i ty nejmladší. Využijme každé příležitosti, abychom žili na způsob evangelia: odpouštěním a přijímáním odpuštění. Ježíš řekl: „Všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ (J 13,35). Je to neviditelný, ale skutečný kříž, který nosí každý člen Koinonie ve svém srdci: jediný, který je schopen dát vytrysknout radosti a pokoji, jediný, který skýtá záruku, že plody zůstanou.
Získejme tedy skrze modlitbu znovu dar přátelství: v prvé řadě s Pánem Ježíšem, a následně skrze obnovení důvěry i s bratry a sestrami.
S nadějí na plodnou cestu k velikonočnímu vzkříšení vás srdečně zdravím
Even Sapir, 27. února 2025
P. Giuseppe De Nardi
generální pastýř
