Dnes se toho o rodině namluví hodně, vhodně i nevhodně. Zdá se, že vládne svrchovaný zmatek, který podněcuje k hledání řešení současných problémů směrem kupředu a zároveň vydává nostalgické impulzy, aby se ubrzdilo jakékoli doktrinální vykolejení, k němuž by mohlo dojít.

Jsou tací, kteří se snaží být kreativní, a pak ti, kdo hledají jistotu. A tak se zdá, že se rozněcuje polarizace mezi neměnnou pravdou a tvůrčí věrností.

Nepopiratelně existuje určitý dojem zmatku, ale to je součástí změny epochy, na které se shodneme asi všichni. Ve skutečnosti je to šťastný okamžik, protože se můžeme hlouběji ponořit do daru rodiny, pochopit ho a prožívat ho plněji a opravdověji.

Jestliže z minulosti jsme podědili jasné doktrinální pravdy o rodině, díky současnosti získáváme větší všímavost k lidskému rozměru lásky s biblickým a antropologickým ukotvením, která nám v rodině pomáhá prožívat radost z lásky.

Na této cestě nám pomáhá apoštolská exhortace Amoris laetitia z roku 2016. Tato exhortace, jež vychází z minulých prohlášení Magisteria, nás provází, abychom objevovali potěšení z prožívání daru lásky, z toho, že jsme rodina podle Božího plánu.

I my, Koinonia Jan Křtitel, se ubíráme se svým svědectvím touto brázdou.

A naše svědectví je velmi prosté: zažívat krásu rodiny, v níž je živě přítomen Ježíš se svou milostí.

Bible, zrcadlící se v Amoris laetitia, nepředstavuje výlučný model rodiny, ale popisuje konkrétní páry a rodiny, které prožívají svou lásku mezi radostmi a bolestmi, mezi nadějemi a rozděleními, mezi milostí a hříchem. Jsou to rodiny, které se podobají těm našim, kde není vše dokonalé, ale kde se nachází přítomnost Boha, jenž se projevuje svým milosrdenstvím a přivádí nás k lásce, k tomu, abychom byli schopni dávat život, kráčeli spolu za všech okolností a navzdory zraněním a pádům se dokázali vždy znovu začít milovat. Rodina se tak stává domem Božím, zdrojem požehnání, a to nikoli proto, že by v ní bylo vše bezchybné, ale proto, že v ní rozpoznáváme a přijímáme přítomnost Boha, který spojuje naše životy v jedno tělo, v jedinečný rodinný krb.

Takto, lidsky a božsky chápaná, se rodina stává skutečnou laboratoří věrnosti Božímu daru, místem uzdravení, kde naděje vítězí nad jakýmkoli možným ztroskotáním a sklíčeností. Rodina se stává místem, kde láska může být vždy obnovena a z manželů se stávají zkušení řemeslníci, kteří svými životy, úsilím a obětavostí dokážou utkat pouta uznání, darování se a věrnosti. Láska stále zůstává slabá i silná a je třeba ji střežit, může i onemocnět, ale především stále léčí a je plodná v každém věku.

Současná doba nám ukazuje rozčarovaný pohled na rodinu, ale vůbec ne povrchní; je to vize lásky přijaté od Boha jako dar, pro který stojí za to žít naplno. Je to čas konkrétní lásky, svědectví skutečných manželských párů a rodin, které uznávají Boží dar, umí jej chránit modlitbou a obrácením k vzájemné něze. Takové svědectví je hlasem naděje a znamením, že Bůh tento svět neopustil, ale je stále přítomen tam, kde panuje láska.

Začít znovu od reálné a konkrétní rodiny, být jí oporou a doprovázet ji, aby mohla cítit Boží blízkost a zažívat naději – to je to, co dnes svět očekává od Koinonie.

o. Alvaro Grammatica