4. neděle adventní (C)

Neděle 22. prosince 2024
L 1,39-45

„Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: ‚[…] Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.‘“
(L 1,41b–42a.44–45)

Jakmile Maria přijala andělské zvěstování, spěchala navštívit svou příbuznou Alžbětu, rovněž v požehnaném stavu, která bydlela ve vesnici, již tradice ztotožňuje se současným Ein Karem, nacházejícím se 6 km západně od Jeruzaléma. Maria vstoupí do Alžbětina domu a pozdraví ji. Přesně v tu chvíli, po zaslechnutí pozdravu, dítě – Jan Křtitel – v lůně své matky Alžběty povyskočí. Jan poskakuje radostí v přítomnosti Marie, respektive Ježíše, jenž je v Mariině lůně. Setkání dvou žen vlastně představuje setkání Ježíše a jeho předchůdce, tedy toho, který připraví lid ochotný přijmout Pána, jenž přichází. Toto radostné setkání znamená přechod od příslibu k jeho naplnění a je svorníkem mezi Starým a Novým zákonem, což dává kontinuitu Božímu spásonosnému plánu. Jak řekl i sv. Augustin: Nový zákon je ukryt ve Starém zákoně a Starý zákon je zjevný v Novém.

Už od prvních řádků Lukášovo evangelium vyjadřuje a několikrát opakuje podstatu dobré zprávy: radost! Radost je charakteristickým rysem křesťana, toho, kdo našel poklad, toho, kdo okouší dar a bezplatnost spásy v Ježíši. Často zaměňujeme radost s pomíjivým pocitem, ale ve skutečnosti je to ovoce Ducha svatého (srov. Ga 5,22). Je to duchovní síla, která nám umožňuje vydávat svědectví navzdory všemu: mohu být a jsem povolán být radostný, rovněž – a to především – v těžkostech a zkouškách. Radost nemůže být zároveň se smutkem, s bolestí však ano! Nezřídka vidíme nemocné nebo trpící lidi, kteří přesto předávají sílu, chuť do života, motivaci odkazující k nadpřirozenu; to je přesně ona radost. V knize proroka Nehemjáše (8,10) je psáno: „Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ Je to vlastnost křesťana, která se nemusí nutně projevovat skákáním nebo smíchem, ale vždy dává sílu a navzdory všemu zachovává věřícího na cestě života.

Zbavme se tedy mentality a postojů smutku, které nemají nic společného s novou a věčnou Smlouvou, a nechme se v nitru pohnout Duchem svatým, abychom jásali v přítomnosti Toho, jenž může vše!

P. Giuseppe