32. neděle v mezidobí (B)

Neděle 10. listopadu 2024
Mk 12,38-44

„Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: ‚Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.‘“
(Mk 12,41-44)

Zdá se, že mluvit o penězích v církevním prostředí se vždy pojí s určitými obavami, jako by peníze patřily k intimním tématům, o kterých je lepší nemluvit. Příznačný je častokrát okamžik sbírky: vidíte, jak lidé dělají všechno pro to, aby důkladně srolovanou bankovku, kterou se chystají vhodit do košíku, schovali! Oproti tomu si všimněme, jak se k tomu staví Ježíš: „Sedl si naproti chrámové pokladnici“, tedy naproti místu, kam lidé vhazují dary; a co dělá? DÍVÁ SE na lidi! On prostě jen tak nekouká, ale dívá se a upíná pozornost na to, kolik každý dává. Vidí mnoho bohatých, kteří vhazují mnoho mincí, což pro Ježíše není nic mimořádného. Pak ale přichází chudá vdova: stav dvojnásob náročný! Ježíš se dívá na ni a její dar, pak zavolá své učedníky, aby se i oni podívali, jak tato starší žena ve skutečnosti dala víc než kdokoli jiný. Jak to? Protože na rozdíl od ostatních, kteří dali ze svého nadbytku, ona dala všechno, z čeho měla být živa.

Je zřejmé, že Ježíšovi není nepříjemné mluvit o penězích a že nehledí na to, kolik dáváme, ale kolik zůstane v našich kapsách! Pro Něho neexistují žádné tajnosti. Ví, že víra člověka přímo souvisí se vztahem, který má člověk k penězům, k hmotným statkům. Mezi modlitbou a almužnou existuje úzká spojitost. V tomto případě je almužna dokonce povýšena na nejvyšší stupeň modlitby. Ježíš zachycuje mlčenlivou existenciální modlitbu, která vyvstává z vdovina gesta radikální víry: „Otče, tady mne máš, v kapse mi nezbylo nic…, ale mám velkou důvěru v to, že jsem tvá, a jsem si jistá, že mne neopustíš a že se postaráš o mé potřeby, stejně jako se staráš o polní kvítí a nebeské ptactvo.“ Toto je dávání, které se stává modlitbou: nemá nic společného s nadbytkem!

P. Giuseppe