29. neděle v mezidobí (B)

Neděle 20. října 2024
Mk 10,35-45

„Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: ‚Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.‘ Řekl jim: ‚Co chcete, abych vám učinil?‘ Odpověděli mu: ‚Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.‘ […] Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: ‚Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.‘“
(Mk 10,35-37.41-45)

Protagonisty evangelijního úryvku na tuto neděli jsou „synové hromu“, Jakub a Jan, kteří – považte – říkají Ježíšovi: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ To jsme pěkně daleko od modlitby, které učil Ježíš: „Otče náš…, buď vůle TVÁ…“! Zebedeovi synové požadují, aby byla vůle JEJICH, tj. aby měli místo jeden po pravici a druhý po levici Ježíše v jeho slávě.
Ve skutečnosti se není čemu divit. Učedníci jsou často vylíčeni v živých barvách neschopnosti rozumět, pochybovačnosti, tvrdosti srdce… Ale zkusme si položit otázku: „Co kdybych byl na jejich místě já? Opravdu bych pochopil více?“ Domnívám se, že i dnes, se vším poznáním, kterého se nám dostalo za více než 2000 let církevních dějin, zůstává pro každého evangelium velkou výzvou.
Ježíš s krajní jasnozřivostí ukazuje realitu výkonu moci podle mentality světa, tedy podle logiky zisku a zájmů těch, kteří vládnou, nikoli ve prospěch společenství; a hle, Ježíš to vše obrací naruby tím, že nastoluje novou mentalitu, v níž neplatí logika moci, ale naopak lásky; mentalita, pro kterou následovat Mistra znamená učit se den za dnem sloužit, stejně jako to dělal On, který jako první miloval, a to natolik, že za nás vydal svůj život. Uvažme, k jaké výzvě jsme povoláni, když vyznáváme, že jsme „křesťané“, a pamatujme, že On sám se stal doulos, tedy doslova otrokem!
Když se díváš na Ukřižovaného, vždy se rozpomeň, že Ježíš se pro tebe stal hříchem: na kříži byl ukřižován náš hřích. Proto z kříže pramení naše vítězství!

P. Giuseppe