26. neděle v mezidobí (B)
Neděle 29. září 2024
Mk 9,38-43.45.47-48
„Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.“
(Mk 9,42)
V poklidu Galilejského moře, jehož ticho je provázeno pouze pravidelným šuměním vody, si můžeme představit majestátní a váženou přítomnost Ježíše, který prochází vesnicemi kolem jezera. Jeho projití nezůstává bez povšimnutí; On koná věci dosud nikdy nekonané, odpouští hříchy, jak to může činit jen Bůh, hlásá slova, která před Ním byla nemyslitelná. Radostná zvěst, kterou Mistr ohlašuje, obsahuje některá varování, z nichž až mrazí. Jedno z nich je ve verši, nad kterým se dnes zamýšlíme. „Svody k hříchu“ [v it. „pohoršení“] mají význam „klopýtnutí/škobrtnutí“, „překážka“; tedy něco jako zábrana, která se příčí vytyčené cestě, svádí na scestí, brání jít vpřed nebo způsobuje pád. V tomto případě se jedná o odvedení ze správné cesty víry a důvěry v Boha. V knize Genesis máme jasný příklad, kdy se k Evě přiblíží „svůdce“ [v it. „pohoršovatel“]: ďábel. Hřích vždy způsobuje pohoršení, malé či velké, protože nevydává svědectví hodné života víry.
To, co nám dnes Ježíš říká, nás nutí zamyslet se nad odpovědností a příkladem, který dáváme druhým, zvláště těm nejmenším, mladým, těm, kteří se teprve nedávno vydali na cestu obrácení.
Jsme obklopeni mentalitou, která snadno komolí, vykládá po svém, rozřeďuje, překrucuje nebo odvrhuje Ježíšovo poselství. Je příliš mnoho křesťanů, kteří se za křesťany vydávají slovy, avšak skutky nabyli mentalitu světa, v němž se různé jevy, jako např. rozvod nebo potrat, ustálily a jsou považovány již za „téměř normální“, ne-li dokonce brány za pokrok a emancipaci lidského rodu. A pak se Ježíšova slova pro mentalitu světa stávají pohoršujícími.
Čtením Pánova Slova a modlitbou s ním nabýváme mentalitu Boha a jeho Království. Duch svatý jako jediný může a chce vepsat do našich srdcí Zákon lásky a dává nám sílu jej den co den naplňovat!
P. Giuseppe
