24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B)

Neděle 15. září 2024
Mk 8,27–35

„A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: ‚Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!‘“
(Mk 8,31–33)

Severně od Galilejského jezera, na úpatí hory Hermon, poblíž města zvaného Cesarea Filipova, se Ježíš cestou svých učedníků ptá: „Za koho mě lidé pokládají?“ A oni mu odpovídají: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.“ Ježíš pak uzavírá kruh a táže se: „A za koho mě pokládáte vy?“ Slova se ujme Petr, třídní premiant, a odhodlaně odpovídá: „Ty jsi Mesiáš.“ Poté Ježíš začíná podivnou řeč o budoucnosti. Jasně mluví o odmítnutí, o utrpení, o smrti. Popravdě řečeno, Ježíš na závěr zmiňuje vzkříšení po třech dnech, ale Petr to ani nezvládá poslouchat; když slyší eskalaci negativních věcí, nic už nechápe, myslí si, že jeho Mistr možná měl minulou noc noční můru, a dokonce jej kárá! V tuto chvíli promluví Ježíš a přede všemi učedníky Petra okřikne a řekne mu: „Jdi mi z cesty (postav se za mne)“, to znamená: nedělej mi učitele, ale následuj mě, buď dál učedníkem a uč se ode mě. A pak to hrozné oslovení: „Satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ Petrovi je nařízeno setrvat v následování, dál se učit, nepřizpůsobovat se lidské mentalitě, která se někdy shoduje s tou ďábelskou. Utrpení je součástí života a součástí evangelia! Od Ježíše se naučme, že utrpení nemá poslední slovo a že ho lze prožívat s radostí: to je ta změna způsobu myšlení, ke které nás Mistr den za dnem pobízí.

P. Giuseppe