20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B)
Neděle 18. srpna 2024
J 6,51–58
„Židé se mezi sebou přeli: ‚Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?‘ Ježíš jim řekl: ‚Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.‘“
(J 6,52–58)
Když je Ježíš v synagoze v Kafarnaum, mluví o maně, prozřetelném pokrmu, kterým se sytil izraelský lid při svém putování pouští. Od tohoto námětu Mistr přechází ke smělé aplikaci Slova – určité pasáže z Písma vztahuje sám na sebe, jako například: „Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe.“ V tom okamžiku atmosféra zhoustne.
Sloveso, které se překládá jako „přít se“, doslova znamená „bojovat“, skutečně jde o sloveso používané ve vojenské sféře. Můžeme tedy říci, že posluchači v Kafarnaum se při Ježíšových slovech začnou mezi sebou ostře dohadovat, jinými slovy: „Tenhle člověk opravdu říká, že ho máme sníst? Nejsme přece kanibalové!“ A zde Ježíš rozptýlí veškerou nejednoznačnost a promluví naprosto jasně: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ V Janově evangeliu je poprvé použito řecké sloveso trogo, které neoznačuje prosté jedení, ale znamená dokonce „rozmělnit zuby“, „pozřít“!
Promluva v Kafarnaum nás vyzývá a nutí přemýšlet o tajemství eucharistie, o svátostné Boží přítomnosti. Nechme se ohromit touto skutečností a nepřistupujme k eucharistii tak, jak jsme zvyklí, ale přijměme tuto Přítomnost s obnovenou vděčností, s vědomím, že to není jen způsob vyjadřování, ale že se skutečně živíme Ježíšovým tělem a krví!
P. Giuseppe
