17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B)

Neděle 28. července 2024
J 6,1–15

„Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: ‚Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?‘ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: ‚Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.‘ Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: ‚Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!‘“
(J 6,5–9)

Událost zmiňovaná v tomto úryvku se podle tradice odehrála v Tabze na břehu Tiberiadského jezera, kde kolem sebe Ježíš shromáždil asi 5000 lidí. Jedná se o plnohodnotný kongres. Lidé jsou vskutku svoláni Mistrovým věhlasem, přitahováni mesiánskými znameními, která vykonal. Ježíšova slova jsou původní, přesvědčivá, přibližují Boha… S postupujícím časem však vyvstává potřeba postarat se o zajištění proviantu pro tento zástup.

Mnoho věcí je v tomto příběhu překvapivých, ale rozhodně kuriózní je to, že z 5000 lidí – a to povětšinou dospělých – měl pouze jeden chlapec tu prozíravost, že se vybavil jídlem. Poukáže na něj Ondřej, ale jeho jméno neznáme. Zkusme na chvíli rozsvítit reflektory a zaměřit svou pozornost na tohoto chlapce: představme si ho zcela zaujatého a uchváceného Ježíšem, jeho slovy, jeho způsoby, pokojem, který předává, znameními, která koná… Když nastane čas na občerstvení a nezbytnou přestávku, přijdou učedníci a… co mu asi řekli? „Promiň, jsi jediný, kdo přinesl nějaké jídlo“ a „musíme se podělit“? Nebo „půjčíš své jídlo na chvíli Mistrovi, který ho musí rozmnožit? Víš, že nic nevzniká z ničeho, Mistr potřebuje mít něco v ruce, aby to mohl zmnožit“? Nevíme, jakými slovy ho o jídlo, které si donesl, žádali, ale s jistotou víme, že ten malý chlapec dal všechno, co měl v brašně: pět bochníků chleba a dvě ryby! Tento mladý muž nás učí důvěřovat, učí nás, že pokud nevykonáme svůj díl (ať sebemenší!), zázrak nenastane. Pán rozmnožuje to málo, o které se umíme podělit. Na to, abychom ve svém životě viděli zázrak, tedy nestačí se modlit, je nutné důvěřovat a učit se dělit se.

Máme naději, že tímto bezejmenným chlapcem může být každý z nás, protože když člověk důvěřuje a dělí se, je stále mladý!

P. Giuseppe