16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B)

Neděle 21. července 2024

Mk 6,30–34

„Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.“
(Mk 6,34)

I když jsme zvyklí v našich kostelích vídat různá sochařská ztvárnění Ježíše, On není socha, netečná a neživá. Vidíme to na tomto verši z Markova evangelia, z něhož vyvstává Ježíš, který je zvláště pozorný k realitě, jež ho obklopuje. Povšimněme si slovesa „vidět“: „uviděl“. Ježíš neodvrací pohled, nedělá, že nevidí. Dívá se pozorně, a přestože vidí, že na Něho čeká zástup, zachycuje jedinečnost každého z přítomných. Vidí strádajícího člověka bez určitého cíle, který možná ani nemá ponětí, že nějaký cíl existuje! Výraz, který následuje, důsledek pozorného pohledu, je „bylo mu jich líto“ (neboli „měl soucit“). Kořen slovesa použitého v řečtině připomíná útroby, je to tedy niterný, důvěrný soucit, něco, co ho hluboce poznamenává. Totéž sloveso nacházíme v podobenství, které je oprávněně lepší nazývat o „milosrdném otci“ než o „marnotratném synu“ (L 15,20). Otec, znázorňující nebeského Otce, vnitřně trpí nepřítomností syna, a když se syn objeví na obzoru, je otec zasažen až do hloubi duše. Zkrátka, jak řekl Jan Pavel I.: „Bůh je otec i matka zároveň.“ Toto je náš Bůh, má s tebou soucit a není tak lhostejný, jak se někdy může zdát. Pravda je taková, že to nejsi ty, kdo na Něho čeká, ale je to On, kdo čeká na břehu moře na tebe!

P. Giuseppe