NAROZENÍ JANA KŘTITELE
Pondělí 24. června 2024
L 1,57–66.80
„Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: ‚Nikoli, bude se jmenovat Jan.‘ Řekli jí: ‚Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!‘ Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.“
(L 1,59–63)
Kdo je Jan Křtitel? Není nikdo větší než on, říká Ježíš (Mt 11,11), Janův bratranec; Jan je mostem mezi starým a novým zákonem, je „novým Eliášem“ (Mt 11,14), je „hlasem volajícího na poušti“ (J 1,23), je „přítelem Ženicha“ (J 3,29). Jan je ten, kdo křtí, káže křest na odpuštění hříchů a přichází s posláním: Bůh ho poslal, aby připravil lid pohotový.
Na rozdíl od našich kultur, které mají tendenci se při výběru jména dosud nenarozeného dítěte řídit kritériem „zní to dobře“, z této části evangelia vyplývá, jak důležité je v biblickém světě jméno, které představuje identitu jedince, jeho poslání.
Diskuse se točí mezi jménem Zachariáš, které důrazně navrhují příbuzní a přítomní lidé, a jménem Jan, neoblomně podporovaným matkou Alžbětou a otcem, který si vzhledem k tomu, že nemůže mluvit, vyžádá tabulku, aby spor ukončil.
Pokud tedy Zachariáš znamená „Bůh se rozpomněl“, Jan znamená „Bůh je příznivý, dává milost“. Z hlediska významu jména se tedy jedná o značný kvalitativní posun, od „rozpomenutí se“ k „prokazování přízně“, vždy ze strany Boha. Je to rozhodující pasáž: jméno Jan je služba, poslání, které pokračuje i dnes, a jehož heslo zní MILOST!
Nejsme ještě v čase soudu, ale spíše v čase odpuštění, milosrdenství a Milosti. Otevřme proto svá srdce a přijměme tuto zásadní zvěst Jana Křtitele: „Bůh je ti příznivě nakloněn a chce pro tebe to nejlepší!“
P. Giuseppe
