KOMENTÁŘ K EVANGELIU – SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ (B)
Neděle 2. června 2024 (čtvrtek 30. května 2024)
Mk 14,12–16.22–26
„Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: ‚Vezměte, toto jest mé tělo.‘ Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: ‚Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království.‘ Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.“
(Mk 14,22–26)
Tento úryvek z evangelia nás zavádí do Jeruzaléma, a to přímo do Večeřadla, což je místnost, kde se konala poslední Ježíšova večeře s jeho učedníky, když slavili Velikonoce ve svatém městě. Je to noc rozloučení: po letech společného života s učedníky nastává chvíle, kdy je má Mistr opustit.
Ježíš slovy „toto jest mé tělo a toto jest má krev“ projevuje své jasné a zralé rozhodnutí položit za nás život. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé.“ (J 15,13–14a)
Ježíš nebyl jen důležitou osobností, která na okamžik poznamenala historii. Dál ji poznamenává a nadále se zpřítomňuje v nás, v hloubi našich srdcí. Nejen že nás miloval až do krajnosti, až k smrti, a to smrti na kříži, ale také nám nabízí možnost milovat ho a odpovídat na jeho lásku. A dává nám velmi zvláštní milost: dokonce ho jíst! To nás může vyvádět z míry, ale vzpomeňme například na matku, která při pohledu na své novorozeně ho k sobě přitiskne a zasype ho polibky, které jsou téměř jako okusování, jako by ho chtěla „sníst“. Jíst Kristovo tělo a pít jeho krev v eucharistii je velké tajemství a je to privilegovaný způsob důvěrnosti s Ním. Stát se jedno s druhým je zákonem lásky!
P. Giuseppe
