6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (B)
Neděle 5. května 2024
J 15,9–17
„To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem.“
(J 15,12–17)
V jedné ze svých posledních promluv, kterou uvádí evangelista Jan, Ježíš svým učedníkům v důvěrném kontextu předává jádro svého učení: přikázání lásky. Ve 13. kapitole čteme, jak se Ježíš přepásal plátnem a umyl apoštolům nohy. To byla práce otroků! Co znamená takové Mistrovo jednání? Postojem lásky staví do středu toho druhého, přítele. A láska tak má schopnost proměnit gesto nebo službu, jež se přirozeně jeví jako příslušející otroku, v gesto přátelství. To je koneckonců to, co Ježíš ve svém životě vždy konal: každého z nás postavil do středu Svého srdce a cele se za nás vydal.
Když člověk žije v lásce k Pánu, nejenže skutečně miluje, ale také se stává průtočištěm lásky a je osvobozen od silnějšího otroctví – otroctví sobectví. Sobectví nás spoutává, drží nás uzavřené do sebe a vždy do středu staví naše „já“. Opakem sobectví je přátelství, což je pouto, které vytváří tělo Kristovo. Chceš být přítel? Miluj! Postav druhého – a v prvé řadě Ježíše – do středu svého srdce, abys mu sloužil s láskou. Kdo miluje, nikdy není služebník; kdo miluje, je PŘÍTEL!
P. Giuseppe
