KOMENTÁŘ K EVANGELIU – 2. NEDĚLE POSTNÍ (B)
Neděle 25. února 2024
Mt 17,1–9
„Když Petr ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: ‚To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!‘“
(Mt 17,5)
Ježíš k sobě na vrchol hory volá Petra, Jakuba a Jana po Petrově vyznání víry u Cesareje Filipovy: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého!“ (Mt 16,16) Právě po této události začíná Ježíš věci vyjevovat tím, že vysvětluje, jaký je Mesiáš. Slovo „Kristus“ je řeckého původu a znamená „pomazaný“ (Duchem svatým) a odpovídá hebrejskému slovu „mašiach“, mesiáš. Ve skutečnosti je Petr po „krásném“ vyznání víry hluchý k ohlášení utrpení a smrti svého Krista: „… to se ti nemůže stát!“ V tomto kontextu předzvěsti smrti na kříži a podmínek, které Ježíš diktuje těm, kdo ho chtějí následovat, vystoupí Mistr sám se třemi vyvolenými na horu a je proměněn. Je to doslova metamorfóza, radikální změna vzhledu, v přítomnosti tří učedníků a dvou osob ze Starého zákona: Mojžíše a Eliáše, z nichž první představuje zákon, druhý proroctví. Ti dva mluví s Ježíšem. A když Petr navrhuje postavit tři stany, nastává vyvrcholení události: oblak slávy Páně zahaluje vrchol hory jako na Sínaji. Hlas Boží, který se ozve, nás spojuje s Ježíšovým křtem: „… toho poslouchejte!“ V Dt 18,15 je psáno: „Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá […] proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat!“ Ježíš je nový Mojžíš, který naplňuje zákon. Mesiáš Izraele otevřel cestu ke spasení tím, že se stal poslušným Otci. Nestačí vyznat, že Ježíš je Mesiáš! Potřebujeme přijmout a žít jeho mesiášství, které není triumfální ve světském smyslu (jak by to chtěl Petr!), ale zahrnuje utrpení a odmítnutí s vědomím, že poslední slovo patří Zmrtvýchvstalému, a ne smrti. To je význam Proměnění.
P. Giuseppe
