všem bratřím a sestrám Koinonie Jan Křtitel
Kristus vstal z mrtvých!
„A hned Duch Ježíše vyvedl na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel.“ (Mk 1,12-13)
Milovaná sestro, milovaný bratře,
potřeboval Ježíš vůbec projít zkušeností pouště? Poušť je totiž místem samoty, ticha a existenční nejistoty, tedy okolností příznivých pro setkání s Pánem a Jeho Slovem. Ježíš je však na toto místo vyveden právě Duchem svatým hned poté, co mu Otec dal zaslechnout Svůj hlas a Svoje slova zalíbení.
Ježíš je na poušti především proto, aby poměřil své síly s prastarou postavou, stvořenou před stvořením světa, a tím, co je v něm: Satanem, doslova „nepřítelem“. V Novém zákoně je nazýván „ďábel“, to jest rozdělovatel, ten, kdo se staví „mezi“, aby separoval. Na poušť přichází, aby „pokoušel“ Ježíše, jak praví italský překlad; ovšem řecké sloveso v textu evangelia je peirazo, tedy „zkoušet“, „prověřovat“, „testovat“ reakce zkoumaného subjektu podle toho, jak se mění okol- nosti. Stejné sloveso nacházíme i ve známé pasáži z Genesis, kde „Bůh zkoušel Abrahama“ (22,1) a nařídil mu, aby obětoval svého syna Izáka. I v tomto případě můžeme přeložit: „Bůh chtěl Abrahama ‚vyzkoušet‘ “, prověřit, kde je jeho srdce a rozlišit jeho priority.
Na poušti tedy dávný nepřítel plní téměř prozřetelnostní funkci: dává vyplavat na hladinu tomu, co je v srdci, skutečným záměrům, které hýbou naším jednáním. Jak je známo, Ježíš uspěl ve zkoušce s nejlepšími známkami a ukázal plnou důvěru a odevzdanost Otci. Pokud jde o nás, poušť je místo, kde padají masky, je to místo pravdy, kde jsme tím, kým jsme, bez dvojznačnosti a přetvářky.
Životní tempo vyžaduje, abychom byli neustále v pohybu, plní energie a na výši dané situace, abychom se snažili se držet krok s tímto rychlým a občas náročným vlakem, kterému se říká život a zahrnuje práci, zodpovědnost, rodinu atd. Při této jízdě mohou být skutečnými okamžiky pouště truchlení pro ztrátu milovaného člověka, nemoc, odloučení nebo jakákoli jiná situace, která něco přeruší a zničí. I když jsou tyto silné okamžiky těžké a jsou příčinou utrpení, jsou i příležitostí k dozrání a většímu uvědomění si hodnoty života, lásky, povolání být Jan Křtitel a zkrátka všeho, co zůstává a nepomíjí. Odtud vyplývá potřeba „zastavit se“ v širokém slova smyslu a především využívat prostředků, které nám pomohou nenechat se rozptylovat, důvěrně zkoumat své srdce a vidět, jaké jsou naše skutečné životní priority: vstup do postní doby opravdu znamená právě toto.
Milá sestro, milý bratře, v tomto jedinečném období kromě tradičních prostředků, které by neměly být zanedbávány (věnovat více času modlitbě, postit se a dávat almužnu), vás vybízím, abyste konali hrdinská gesta, která naruší rutinu našeho života. Konkrétně: vytvářet společenství s bratry a sestrami, s nimiž jsme k tomu dosud neměli podnět ani příležitost; naplánovat návštěvy nemocných nebo potřebných; nastavit okolnosti příznivé pro sdílení našeho svědectví. Nabídněme plnou ochotu Duchu, aby v nás jednal a „zkoušel“ nás bez obav, naopak s odvahou, kreativitou a radikalitou, čímž vyjádříme svou lásku k Pánu a k našim bratřím a sestrám.
Přeji Ti proto požehnaný čas pouště s výhledem na radostné a vzkříšením prozářené Velikonoce.
Řím, 12. února 2024
P. Giuseppe De Nardi
generální pastýř
