všem bratřím a sestrám Koinonie Jan Křtitel

Kristus vstal z mrtvých!

„Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.“
(Lk 2,51b)

Milé sestry, milí bratři,

mesiánské očekávání se naplnilo narozením Ježíše Krista, syna Božího a syna Mariina. Evangelia nám vyprávějí, že prvními svědky této události bylo několik pastýřů a krátce poté mudrci, kteří přišli od východu, známější jako tři králové. Nevíme, co skutečně chápali z toho, co viděli a nač hleděli, ale víme, že se s důvěrou nechali vést prorockými slovy a znameními.

Ti, kdo si byli jistě vědomi jedinečností toho, co se děje, byli Maria a Josef. Ona, protože nepoznala muže; on, majíce plnou důvěru ve svou nevěstu a ve svého Pána.

Maria má v plánu spásy evidentně jedinečné a privilegované místo. Způsob, jakým křesťanská tradice vyjadřuje tuto výjimečnost, představují litanie jí věnované. Básník Dante Alighieri se k ní obrací těmito slovy:
„Panenská matko, dcero syna svého,
jež pokory i slávy jsi nám vzorem,
cíl pevný úradku jsouc odvěkého,
tak zušlechtilas lidství padlé vzdorem,
že mohl pak i jeho tvůrce směle
sám učinit se jeho vlastním tvorem.“
(Ráj, zpěv XXXIII)

Nový zákon, střídmý a esenciální, o ní mluví jako o ženě, manželce a především matce, přičemž podtrhuje aspekt, který charakterizuje její mateřství: uvěřit výjimečným slovům, která jsou jí adresována, přijímat je a uchovávat je v hloubi svého srdce spolu s událostmi, kterých je svědkem a pro které neexistuje přirozené vysvětlení.

Je to sám Syn, kdo chválí matku, i když nepřímo, na základě podnětu ženy, která mu řekne: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila“; jí odpoví: „Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je“ (Lk 11,27–28). Je to tak, Maria je vzorem tím, jak věřila a zachovávala Slovo, spíše než pro své mateřství, které je výlučně Božím zásahem. Sv. Augustin jde dokonce až k tomuto tvrzení: „Pro Marii je cennější mnohem více to, že byla Kristovou učednicí, než že byla jeho matkou“ (Promluva 72/A,7).

Milovaní, začněme proto tento adventní čas s vědomím, že nejsme jen diváky tohoto obdivuhodného zrození, ale že jsme povoláni přijímat a střežit semeno Pánova Slova, které zúrodňuje naše srdce a činí je stále podobnějšími srdci Jeho. Stejně jako Maria.

Proces obrácení, který trvá po celý život, je jako dlouhé duchovní těhotenství, ve kterém se nový člověk v Kristu formuje v hloubi našeho srdce a projevuje se navenek prostřednictvím našeho jazyka a našeho chování. Nenechme se proto odradit tím, co ohrožuje toto naše těhotenství, ale zhodnoťme tento čas tím, že budeme více investovat do modlitby a bdít nad Jeho Slovem, které má moc stvořit i to, co ještě není. Je to těhotenství, které není spojeno s „pohlavím“, ale s novým stvořením.

Přeji vám tedy plodný adventní čas pro šťastné Vánoce!

Cogollo del Cengio, 22. listopadu 2024

P. Giuseppe De Nardi
generální pastýř