„Hle, všecko tvořím nové.“ (Zj 21,5)
Vánoce jsou obzvlášť radostnou oslavou, protože se nám narodil Spasitel, to znamená, že se nám rodí jistota, že nejsme opuštěni, ale že je tu náš Bůh, který se stará o naše těžkosti a naši ubohost, a to až do té míry, že se pro nás stává malým, slabým, dítětem, abychom od Něj mohli přijímat božskou sílu: z Jeho slabosti přichází síla a radost do našich srdcí.
V poslední době jsem se setkal s několika církevními autoritami a v mém srdci vzešla z těchto návštěv jistota: Koinonia vstupuje do nové etapy svého života, tak nové, že se zdá téměř odlišná od té první. Letošní Vánoce – o tom jsem zvláště přesvědčen – budou znamenat začátek novosti tohoto času, kdy – nakolik to vnímám – bude Koinonia ještě více začleněna do církevní sféry.
Biskupové, kteří nás přijímají, v Koinonii stále více vidí vzácný pastorační a církevní zdroj pro tuto dobu, v níž žijeme.
Hmatatelným znamením toho, co říkám, je pozvání církevních autorit ke spolupráci na pastorační činnosti v různých diecézích. Krásným vyjádřením toho, co sdílím, je pozvání, které jedna argentinská diecéze adresovala našemu generálnímu pastýři Giuseppemu, v němž nám nabízí skvělou příležitost uvést do praxe charakteristiky Koinonie, její identitu KeKaKo, tedy hlásání kérygmatu, uplatňování charismat Ducha a vytváření společenství, která budou evangelizovat jako lid. P. Giuseppe odjel do Argentiny v doprovodu našeho bratra P. Gennara, aby spolu s biskupem a jeho spolupracovníky ověřil možné kroky k usazení Koinonie zde. Jak si jistě dokážete představit, toto pozvání má pro mě hluboký význam vzhledem k tomu, že je Argentina mou rodnou vlastí. P. Giuseppe se vrátil z cesty šťastný a vděčný za to, jak ho sídelní arcibiskup i emeritní biskupové přítomní v biskupské kurii přijali.
Další událostí, která vyvolala velkou radost, byla návštěva vicentinského biskupa v Camparmu dne 1. prosince, stalo se tak po 40 letech. Biskup s bratry a sestrami z Camparma slavil eucharistii a pak následovala večeře. S P. Alvarem, pastýřem Camparma, byli přítomní i P. Sandro a P. Claudio, kteří jsou prvními bratry povolanými Pánem právě do Camparma.
Zůstáváme-li v perspektivě nové doby, je důvodem k radosti nedávné jmenování jeruzalémského patriarchy kardinálem; jak dobře víte, právě on již jako kustod Svaté země přijal Koinonii Jan Křtitel a podporoval její začlenění v Ježíšově zemi. Za všechna ta léta si nenechal ujít příležitost projevit naší komunitě svou blízkost, za což mu je Koinonia vděčná.
Víme, že Pán vede dějiny a že je to On, kdo inspiruje vztahy a přátelství, která přispívají k tomu, že radostné svědectví o Dítěti, které se pro nás narodilo, se šíří dál. Nechci zapomenout na mocnou přímluvu Panny Marie přítomné po boku Ježíše v díle vykoupení lidstva. To vše z nás musí sejmout jakoukoli sklíčenost a reptání.
Na závěr vás vybízím, abyste spolu se mnou poděkovali Josefovi, Mariinu manželovi, Janu Křtiteli, předchůdci Ježíše, našim bratrům Emanuelovi, Ignáci a sestře France a mnoha dalším z Koinonie, kteří se v přítomnosti Otce pod působením Ducha svatého za nás přimlouvají.
Požehnané Vánoce!
Váš zakladatel, P. Ricardo Argañaraz
