4. NEDĚLE POSTNÍ (A)

Neděle 19. března 2023
J 9,1–41 [kratší verze: 9,1.6–9.13–17.34–38]

„Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali, se ptali: ‚Jak to, že se ti otevřely oči?‘ Odpověděl: ‚Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.‘ Řekli mu: ‚Kde je ten člověk?‘ Odpověděl: ‚To nevím.‘ […] Farizeové řekli znovu tomu slepému: ‚Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?‘ On odpověděl: ‚Je to prorok.‘ […] Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: ‚Věříš v Syna člověka?‘ Odpověděl: ‚A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?‘ Ježíš mu řekl: ‚Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.‘ On na to řekl: ‚Věřím, Pane,‘ a padl před ním na kolena.“
(J 9,10–12.17.35–38)

Devátá kapitola Janova evangelia je celá věnována příběhu o uzdravení muže slepého od narození. Tato událost vtahuje do děje několik skupin lidí: především sousedy a další, kdo ho předtím vídali (v. 8), kteří se dotazují, zda je to on, nebo není. Při vyprávění o tom, co se stalo, jim bývalý slepec popisuje Toho, kdo ho uzdravil, jako člověka, muže, který se jmenuje Ježíš, nic víc.

Pak na scénu vstupují farizeové (v. 15), k nimž je dotyčný přiveden, protože zázrak se stal v sobotu. Ti jsou rozděleni: někteří vidí Ježíše jako hříšníka, protože nezachovává sobotu; jiní nedokážou pochopit, jak může hříšník konat taková znamení! Uzdravený muž, pobízený farizei, definuje Ježíše jako proroka, tedy už ne jen člověka, ale poslaného Bohem.

A konečně jsou tu židé (v. 18), kteří představují náboženskou a politickou instituci stojící nějakým způsobem v opozici vůči Ježíši. Oni, kteří chtějí popřít zázrak, by chtěli popřít, že se ten člověk narodil slepý. Vyptávají se proto jeho rodičů, ti však synovu vrozenou slepotu potvrzují. Ze strachu z „exkomunikace“ tvrdí, že nevědí, jak a kdo mu zrak dal. Židé se vracejí k uzdravenému slepci, aby došli k nějakému závěru, a proběhne takový rozhovor, že je dotyčný nakonec vyhnán ven. Tam se setkává s Ježíšem, který se mu představuje jako Syn člověka. Ten, který býval slepý, uvěří a padá na kolena, aby se mu poklonil.

Tento slepec zastupuje všechny, kdo nemají dar víry k tomu, aby viděli Ježíšovu přítomnost. Přijímá dar zraku a postupně, jako na cestě, přichází ke světlu, kterým je důvěrná víra v Ježíše. I my bychom měli zaujímat postoje tohoto muže: uznat, že jsme slepí, poslouchat Pánovy pokyny a být ochotni nechat se i „vyloučit“ ze společnosti, rodiny, okruhu přátel, ze současné protikřesťanské mentality… Je to cena, kterou bychom měli být připraveni zaplatit za evangelium!

P. Giuseppe