30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A)

Neděle 29. října 2023
Mt 22,34-40

„Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých a zeptal se: ‚Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?‘ Odpověděl mu: ‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
(Mt 22,34-40)

Shrnutím židovské víry je Šemá, Israel, „Slyš, Izraeli“ (srov. Dt 6,4–5): milovat Pána celým svým srdcem, celou svou duší (tj. životem) a ze všech svých sil (tj. hmotnými statky). Toto je horizont dokonalosti, ke kterému prvotní církev směřuje. V tomto ohledu nám Skutky apoštolů ukazují dva obrazy prvních křesťanských obcí, které měly jedno srdce a jednu duši a měly všechno společné (Sk 2,42–47 a Sk 4,32–35).

Ježíš přidává přikázání z Lv 19,18: „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.“ Slovy můžeme klamat nebo klamat sami sebe, skutky však nikoli: „Řekne-li někdo: ,Já miluji Boha,‘ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.“ (1J 4,20–21)

Mírou naší lásky k Bohu je tedy láska, kterou chováme ke svému bratru, k tomu, kdo je mi blízký; ne k někomu abstraktnímu, kdo žije daleko ode mě, ale k tomu, s kým se denně setkávám a střetávám. To je výzva lásky! A pokud miluji všechny, ale s někým mám problém, ten někdo bude svátostným znamením a měřítkem mé lásky k Bohu; budu se muset ze všech sil snažit, abych ho dokázal přijmout nebo mu odpustit s vědomím, že sebeláska je výchozím bodem („budeš milovat svého bližního JAKO SÁM SEBE“). Musíme být proto schopni žít především v míru sami se sebou a přijmout sami sebe se svými omezeními a ubohostí.

Nuže, zárukou autentického křesťanského života vskutku je milovat Boha celým svým srdcem, svědectvím svého života a poskytovat vlastní majetek, ale také se smířit se sebou samými, abychom důstojně milovali svého bližního.

P. Giuseppe