4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (A)

Neděle 30. dubna 2023
J 10,1–10

„‚Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.‘ Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.“
(J 10,1–6)

Obraz pastýře a stáda je v biblickém kontextu známý. V některých žalmech je Bůh popsán jako pastýř, který vede svůj lid, tedy stádo (Ž 79,13; 95,7; 100,3). V Janově evangeliu se Ježíš představuje právě tímto běžným venkovským obrazem.
Ve verších 3 a 4 si všimneme dvou sloves, která se ukazují jako důležitá pro každého z nás, abychom pochopili a ověřili si, zda jsme ovce a zda jsme skutečně součástí Ježíšova stáda.

  • „Ovce slyší jeho hlas.“ Naslouchání je základním postojem k tomu, abychom byli součástí Ježíšova stáda. V Bibli není ani tak podstatné vidět, jako naslouchat, proto je pro Izraelitu a také pro učedníka Nového zákona tím hlavním Šema, Israel („Slyš, Izraeli“). Zde použité řecké sloveso neznamená pouhé naslouchání, ale předpokládá další krok, a to uvedení slyšeného do praxe. Zahrnuje pojem poslušnosti. V tom je nám obraz ovce ku pomoci, neboť je symbolem poddajnosti a mírnosti.
  • „Ovce jdou za ním.“ Nezbytnou podmínkou pro to, aby stádo nezůstalo usedlé, nýbrž kočovné, vždy v pohybu, je následování. Za zmínku stojí zajímavost, že výraz „vyvádí je ven“ (řecké sloveso exago) připomíná odchod synů Izraele z otroctví v Egyptě. Pastýř vyvádí z otroctví hříchu a kráčí před ovcemi a jde příkladem.

Spása je opravdu skutečností týkající se jednoho každého, ale je také skutečností ze své podstaty komunitní. Jsme součástí stáda, ve kterém jsme denně povoláni žít svou důvěřivou víru v Pastýře Ježíše a žít ji důvěrným a osobním způsobem, ale zároveň ji sdílet s ostatními bratry a sestrami. Máme svobodu být součástí tohoto stáda, nebo ne!

Vytřibme tedy svůj sluch, abychom dobře rozlišili Pastýřův hlas od hlasů jiných, a mějme svůj pohled upřený na Toho, který jde před námi, ukazuje a otevírá cestu stádu. V duchovním životě jsou naslouchání-poslušnost a následování skutečně důležité. Z nich plyne vše ostatní.

P. Giuseppe