Všem bratřím a sestrám Koinonie Jan Křtitel
Kristus vstal z mrtvých!
„Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ (Lk 10,25)
Touto otázkou se jeden zákoník obrací na Ježíše s úmyslem ho zkoušet. Srdce tohoto odborníka na zákon není ve svém úmyslu upřímné, avšak otázka položená Ježíši je zajisté podstatná a je dobré si ji položit, především v době postní.
Výraz použitý v otázce „abych měl“ zdůrazňuje typicky židovskou mentalitu zákoníka a poukazuje na to, že nemůžeme být dobří a svatí, aniž bychom neudělali něco, čím bychom vyvolali nebo dokázali svoji dobrotu. Jinými slovy – nestačí nedopouštět se ničeho zlého nebo prostě setrvat ve lhostejnosti vůči potřebám a požadavkům, které nás obklopují, ale máme mít aktivní účast a udělat, co nám přísluší, jakkoli spása v Ježíši je zdarma.
Vraťme se ale k oné otázce, na niž Mistr odpovídá jinou otázkou: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ A dotyčný za sebe ukazuje, že skutečně zná podstatu staré smlouvy, když cituje „Š´ma Israel“: „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou“ (Dt 6,5).
Naše konání se tedy konkretizuje slovesem milovat, a to na prvním místě milovat Boha.
Celým srdcem znamená postavit Pána do centra našeho života a našeho jednání. To se snadno řekne, avšak v každodenním životě zakoušíme křehkost našeho srdce a tedy i našich rozhodnutí lásky. Leckdy totiž zahlédneme bratry a sestry, kteří bohužel ochabují ve svém svobodném a spontánním rozhodnutí milovat Pána v panenství nebo v manželství. To znamená, že srdce pomalu, ale neúprosně ochladlo a začalo cítit jinak, v rozporu s původním rozhodnutím. Jsme přeborníky na používání mobilů, počítačů, jsme fascinováni technologiemi, ale nevíme, jak spravovat pocity, které se rodí v našem vnitřním světě. Neuvědomujeme si, že když je v sobě necháme hlodat a budeme je živit, mohou nás odvést daleko od komunity, od manžela či manželky, a nakonec od Pána.
Věrnost, což je ctnost charakterizující lásku, když je zrazena, plodí v komunitním prostředí sklíčenost, nejistotu, strach, zklamání a mnoho dalších nepříjemných stavů, přičemž někdy to může dospět až k beznaději. Musíme tedy své srdce střežit a bude-li to nutné, buďme připraveni obětovat to, co nás táhne pryč od našeho předsevzetí.
Celou duší znamená, být ochotní milovat Boha až k prolití krve, která v Bibli představuje život (Lv 17,14). Je to láska vlastní mučedníkům, kteří jsou ochotní zemřít, jen aby nezradili Milovaného, a není pochyb o tom, že dříve či později autentická láska zaklepe na naše dveře a bude chtít složit účty: Kolik jsi ochoten obětovat? Kam až sahá tvoje láska?
Celou silou, znamená podle jedné staré židovské interpretace všemi našimi penězi, tedy když vsadíme všechen náš majetek.
Povolání k lásce totiž vtahuje celou naši existenci a Ježíš v 6. kapitole Matoušova evangelia nám konkrétně říká jak milovat, vyjdeme-li právě ze tří dimenzí onoho „Š´ma Israel“:
- Celým srdcem: modlitbou, avšak ne proto, abychom se předváděli, nýbrž se srdcem obráceným k Němu a připraveným udělat to, co od nás On bude chtít. A pokud se pro Tebe modlitba stala pouze synonymem přímluvy, tak to je příležitost, kdy máš být před Ním a nechat ho mluvit, protože On je Mistr (Učitel), chce Tě povzbudit a v případě potřeby i napomenout.
- Celou duší: postem, ale ne se ztrápeným a bledým obličejem. Nalezněme společně sílu k postu s vědomím, že postit se znamená milovat a láska vždycky odplácí.
- Celou silou: falmužnami; nebát se přehánět to ve štědrosti a spolehnout se na Pána, jenž „miluje radostného dárce“ (2Kor 9,7).
Milá sestro a milý bratře, doba postní je příležitostí, kterou nám Ježíš dává k tomu, abychom si prověřili kvalitu naší lásky, a jak tomu je s každou příležitostí, záleží i zde na nás, zda ji využijeme či nikoli. Obracím se na Tebe s výzvou přidat na kvantitě a kvalitě modlitby, obětovat alkohol (jako správný Jan Křtitel) a být štědrý.
Ať nám Pán žehná a dá nám o těchto Velikonocích milost opustit schémata sobectví a postavit do centra našeho srdce bratra, který je naším bližním a svátostí Krista.
Požehnané Velikonoce !
Tiberias, 22. února 2020
P. Giuseppe De Nardi
generální pastýř
